= slabomyslnost. Z řeckých slov oligo = málo a frén = rozum. Jako oligofrenní označujeme poruchu převážně v oblasti rozumových schopností, která se projevuje od počátku duševního vývoje. Tato trvalá porucha inteligence je vrozená, popř. vzniká do dvou let po narození. Pozdější poškození inteligence již můžeme odlišit jako demenci. Praxe ukazuje, že najdeme mezi obyvatelstvem cca 3 % oligofreniků.
Nejvhodnějším měřítkem pro třídění osob podle úrovně kvality souboru psychických schopností je inteligenční kvocient:
IQ = (mv / kv) × 100
mv= mentální věk
kv = kalendářní věk
Stupně oligofrenie jsou uvedeny v následující tabulce:
| IQ | Stupeň postižení |
| 110 – 95 | Průměrná inteligence |
| 94 – 86 | Podprůměrná inteligence |
| 85 – 68 | Slaboduchost |
| 67 – 52 | Debilita |
| 51 – 36 | Imbecilita |
| 35 – 20 | Prostá idiotie |
| < 20 | Těžká idiotie |
Mezi oligofreniky jsou zahrnuty všechny osoby s IQ < 68.
Debilita (z lat. debilis = slabý, vysílený, mdlý) je tedy nejlehčím stupněm oligofrenie. Dítě se zdá být všímavým rodičům do věku tří let snad jen jako opožděné. Pak začíná být nápadnější malou slovní zásobou, malou zvídavostí a vynalézavostí. To vše je velice dobře vidět při hře. Debilní dítě málo předvídá, proto špatně reaguje na nebezpečí. Myšlení je zcela konkrétní, mechanické, nesamostatné.Daleko hůře než průměrné děti rozlišuje podstatné od podružného, někdy může mít zcela dobrou mechanickou paměť, vždy však vázne logické myšlení.
Jsou případy, kdy u dětí s normálním vzhledem, pečlivě vychovávaných, s dobrou mechanickou pamětí, klidných a schopných snést intensivní domácí výukový trénink, může zůstat debilita dlouho utajena, reprodukuje-li dítě ve škole přesně slova učitele nebo učebnice.
Debil však nikdy nemůže přesáhnout úroveň psychické činnosti odpovídající dvanáctiletému dítěti. Přitom si však musíme uvědomit, že je to jen přibližné porovnání, protože dítě ve 3. postupném ročníku ZŠ (tj. ve věku 9 let) je již schopno velmi složitých a uvážených jednání.
Nejen laik, ale ani lékař nemusí rozpoznat u dospělého debilitu, pokud se na to vysloveně nezaměří. Takový pacient může mít dobré vychování a naučené společenské vystupování. Nošení brýlí ještě více zvýší dojem o dobrých psychických schopnostech. Osoba může používat běžných frází o sportu, politice, denním dění, může hbitě používat odborných rukodělných postupů a neliší se pak ve vnějších projevech třeba ani od osob vrozeně chytrých, ale s omezenými zájmy nebo zanedbaných.
Imbecilita (z lat. imbecillis = slabý, vratký, bezmocný, slaboduchý) je středním stupněm oligofrenie. Zde je již od raného dětství nápadný opožděný vývoj, což zarazí i rodiče s průměrným zájmem o dítě. S těmito dětmi je špatný kontakt, bývají netečné. Řeč se vyvíjí až kolem šestého roku věku a vyjadřovacích schopností šestiletého dítěte dosahují imbecilové až v pubertě. Tato úroveň je také vrcholem jejich mentálních schopností. Vychovatelé se u nich zaměřují pouze na získání nejprimitivnějších školních znalostí, na pěstování vhodných návyků a vyhledávání a rozvíjení individuálních zručností.
Idiotie(z řec. idiotés = soukromý, osobitý, neučený, slabomyslný) je nejtěžším stupněm oligofrenie. Osoby trpící prostou idiotií jsou neschopné provádět i jednoduché práce, přesto však se naučí dlouhodobým tréninkem částečné sebeobsluze v domácím nebo ústavním prostředí, kontrolují své vyměšování, pokoušejí se o primitivní dorozumění, poznají známou osobu. Mohou dosáhnout úrovně blížící se mentálním schopnostem dvouletého dítěte.
Osoby trpící těžkou idiotií (dříve se mluvilo o tzv. vegetativní idiotii) vyrážejí jen skřeky, močí a kálí pod sebe, vykonávají jen stereotypní pohyby. Bez očišťování a krmení nemohou existovat.
= blbost (z lat. de- = předpona záporu a mens = mysl, duch) je postižení intelektu vzniklé obvykle po delším předchozím věku postiženého (v době dospívání, dospělosti). Teoreticky lze o ní hovořit nejdříve od 2. roku věku, obtížně bychom ji však odlišovali od oligofrenie. Nejde však jen o poruchu intelektu, která je vedoucí, ale i o soubor jiných příznaků. Příčinou demence může být postupná atrofie mozkových struktur, úraz hlavy, otrava, nedostatečné zásobování mozku kyslíkem, infekční zánět mozku nebo mozkových blan, novotvary v mozkové oblasti a pod. Následky těchto příčin vyvolávají tzv. organický psychosyndrom. Psychopatologické změny nejsou tolik určovány místem a druhem poruchy, ale hlavně dobou jejího vzniku a trvání. Bývá poškozena celá osobnost. Rozvoj poškození je obvykle pozvolný a postihuje nestejnoměrně jednotlivé psychické funkce. Organický psychosyndrom dělíme do dvou stadií:
Pseudoneurastenické stadium patří mezi časná stádia při pozvolném rozvoji demence. Projevuje se zvýšenou únavou, slabostí, rychlou vyčerpaností, poruchami spánku, postupnými poruchami paměti (neschopnost zapamatovat si nová jména a čísla), bolestmi hlavy aj.
Dementní syndrom navazuje zpravidla na pseudoneurastenické stadium. Prohlubují se zejména poruchy paměti. Nejdříve bývá postižena schopnost prostorové a časové orientace, později situační a nakonec porucha znalosti informací o vlastní osobě. K poruchám paměti se přidávají i poruchy emotivity projevující se obvykle depresivní náladou, méně často euforií. Dalším příznakem je emoční inkontinence, která vede k nezvládnutelným afektům i po nepatrných podnětech. Nemocní si tuto nezvladatelnost uvědomují a nepříjemně prožívají, což vede někdy k dalším afektům, vzteku a záchvatům zuřivosti.
Souhlasně je poškozeno i myšlení. Je zpomalené, těžkopádné. Trpí pružnost myšlení, přehled v situaci, schopnost rozpoznat podstatné. Narušena je kritičnost a soudnost. Dochází k ochabnutí zájmu o okolí, netečnosti a mlčenlivosti střídané záchvaty rozvláčného bezobsažného žvanění.
V citové oblasti jsou nejdříve postiženy vyšší city. Pozoruje se hrubost, bezohlednost a egocentrické zájmy. Protože se některé dřívější rysy osobnosti zachovávají, hovoříme o tzv. "karikatuře osobnosti". Nemocní se stávají tupými, hašteřivými a dotěrnými. Mohou se vyskytnout stavy zmatenosti, hlavně pak v noci nebo při větší zátěži. Nezřídka dochází k projevům zvýšeného sexuálního vzrušení, které se vysvětluje odtlumením potlačených šablon sexuální aktivity a odpadnutím zábran. Projevují se až v rozvinutějších stadiích a mohou vést až k trestné činnosti (exhibicionismus, násilný pohlavní styk, zneužívání dětí…).
Podle struktury rozlišujeme několik druhů demence:
= blbec. Z fr. crétin, a to z lat. christianus = venkovan, vl. křesťan. Ironický název pro ty, kteří byli podle evangelia “chudí duchem” (proti obyvatelům měst, kteří se považovali za chytřejší) je člověk postižený kreténismem (dříve psáno též cretinismus podle fr. vzoru). Jedná se o vážnou poruchu vývoje, která postihuje zejména vývoj mozku, proto je pravidelně provázena oligofrenií různého stupně. Porucha vývoje je tady následkem hypotyreosy (nedostatek hormonu štítné žlázy), která působila už na vývoj plodu (hypotyreosa matky) nebo brzy po narození, v době nejintensivnějšího vývoje mozku.
Dítě je nápadně “hodné” ; ve skutečnosti je jeho vývoj zastaven. Zabrždění vývoje je každým měsícem zřetelnější. Dítě si nehraje, má drsný skřehotavý hlas, pozdě si sedá a pozdě začíná chodit. Duševně zůstává na úrovni imbecility nebo idiotie. Mívá úpornou zácpu. Postava je zpravidla nápadně malá, nikoliv však trpasličí. Kůže je suchá, drsná a vlasy hrubé, štětinaté. Zvětšený jazyk často vyčnívá z úst. Přetrvává nepravidelný mléčný chrup. Sexuální vývoj je opožděn a sekundární pohlavní znaky bývají obvykle špatně vyvinuty. U dospělých kreténů dochází k zabarvování kůže do žlutavého odstínu. Kreténi trpí až z 50 % poruchami sluchu, někdy i hluchotou a hluchoněmostí.
U tohoto klinického syndromu připomínají některé rysy mongolský typ. Jedná se o vrozenou vadu způsobenou patologickým zdvojením chromosomu č. 21. Diagnosu lze stanovit brzy po porodu a potvrdit chromosomálním vyšetřením. Oční štěrbiny dítěte se sklánějí více k nosu, vzdálenost očí je menší, nos je knoflíkovitý a kořen nosu vpadlý Ústa jsou malá pro rozbrázděný jazyk, který z nich nápadně ční. Dítě je nápadně klidné. Výrazná je ruka tvarem připomínající tlapku. Nemocní trpí častými záněty očních víček. Často se přidružují i jiné oční choroby. Bývá opožděný vývoj genitálií. Mongolové jsou v dospělosti výškou podprůměrní a často obézní. Nápadný je opožděný duševní vývoj, který nedosahuje dolní hranice normálu (viz oligofrenie). Povahově jsou mongolové spíše dobráčtí a klidní. Vychovatelné jedince je vhodné umísťovat do zvláštních škol, po jejichž absolvování jsou schopni se občas i uživit.
Sňatky mongolů jsou řídké, děvčata bývají gravidní spíše po zneužití. Postižení chlapci jsou snad i méně plodní, nebo jen neaktivní a neatraktivní.
Literatura:
Přepis do formátu HTML: K5, opravy a validace: K10